sobota 16. listopadu 2013

Supertajfun Haiyan a Filipínská zkáza

Tajfun Haiyan a jím způsobená Filipínská zkáza  jsou skutečnosti, které nutí k zamyšlení nad klimatickými  změnami způsobovanými vzrůstajícím množstvím skleníkových plynů v atmosféře planety. To, že příčinou oteplování atmosféry je spalování fosilních paliv, tvrdí již většina klimatologů. Někteří klimatologové ve svých výrocích zacházejí ještě dál. Tvrdí, že pokud lidstvo radikálně nezmění svůj přístup, musí si na podobné katastrofy zvykat.
Supertajfuny budou podle nich svět sužovat stále častěji a budou čím dál silnější. V posledním století škody napáchané bouřemi výrazně vzrostly, na čemž se beze sporu podílí i urbanizace a větší koncentrace lidí na pobřežích.
To ale není jediné - a podle některých klimatologů ani hlavní - vysvětlení. Na katastrofálním běsnění přírodních živlů se podílejí právě globální změny klimatu, tvrdí.
Letos to ostatně není poprvé, co se nad Filipínami přehnal supertajfun velikostí a silou odpovídající tajfunu Haiyan. Loni v prosinci udeřil na druhý největší ostrov Mindanao tajfun Bopha, který si vyžádal přes tisíc lidských životů.
Pravděpodobnost, že se kvůli globálnímu oteplování zformuje cyklon, jako je Haiyan, prý roste a klimatické změny se zřejmě podepisují i na síle cyklonů. Číselné důkazy zatím chybějí, protože výskyt i síla bouří v přírodě přirozeně fluktuuje. Prokázat či vyvrátit souvislost mezi formováním cyklonů a oteplováním atmosféry tak bude možné až z dlouhodobějšího hlediska.
Už v roce 1992 na Summitu Země byla v Rio de Janeiru podepsána Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), která si za hlavní cíl vytkla snížení emisí skleníkových plynů. Úmluva následně vedla v roce 1997 k podepsání Kjótského protokolu, který se tehdy zdál být obrovským úspěchem. Průmyslové země zavazoval ke snížení emisí oxidu uhličitého v míře stanovené na základě jejich výše v 90. letech, což v případě EU přestavovalo 8 %. Protokol začal platit v roce 2008 a vypršel v roce 2012. I jeho příznivci dnes přiznávají, že byl neúspěšný. Emise skleníkových plynů tak stále rostou, stejně jako globální teploty.
Důvody jsou jednoduché – svět se během dvou desetiletí, která od summitu v Riu uplynula, velmi změnil. Čínská ekonomika zažívá obrovský růst, avšak za cenu enormního zvyšování spotřeby energie, kterou získává především z uhlí, nafty a zemního plynu. Tím se Čína stala největším zdrojem emisí oxidu uhličitého. Jako rozvojová země nicméně nepatří k signatářům Kjótského protokolu, stejně jako jím nebyly jiné rychle rostoucí ekonomiky – Indie, Brazílie, Indonésie nebo Vietnam. Jelikož nejsou povinny snižovat emise, staly se destinacemi, kam západní firmy s oblibou přesunují svou průmyslovou výrobu.
Podle optimistického scénáře měla po Konferenci o klimatických změnách v Kodani (COP 15) v roce 2009 začít nová éra, během které by se ekologická a ambiciózní EU stala globálním vůdcem v boji proti klimatickým změnám, a svět by ji následoval. Právě v Kodani měla být podepsána nová mezinárodní smlouva, která by se v roce 2013 stala právně závaznou. Mezitím však v roce 2008 vypukla finanční krize, což ochromilo západní ekonomiky a oslabilo mezinárodní pozici jak amerických, tak evropských lídrů.
Kodaňský summit proto skončil fiaskem. Kjótskému protokolu byla prodloužena platnost do roku 2020 a dnes přežívá jako zombie, která jen málokoho přiměje k činům.
Také konference ve Varšavě, která je oficiálně už 19. výroční schůzí signatářů úmluvy UNFCCC v roce 1992, měla zahájit novou éru v boji proti klimatickým změnám. Na 10 000 účastníků z celého světa se shromáždilo v prostorách Národního stadionu, kde pracují na dohodě, která by měla být schválena v roce 2015 v Paříži. Organizace celé události bude Polsko stát asi 25 milionů eur. Stojí to za to?
Důležitá je i otázka, zda úmluvy o klimatických změnách a celý klimatický proces OSN mají vůbec nějaký smysl. Jejich pomalé tempo naznačuje, že k reálnému dosažení ambiciózních cílů – například zabránit, aby globální teplota ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí vzrostla o více než 2 stupně Celsia – s největší pravděpodobností nedojde. Z Německa a Japonska, které odstavují své jaderné reaktory a nahrazují je uhelnými elektrárnami a zemním plynem, se najednou staly brzdy celého snažení.

Co dělat proti globálnímu oteplování?
Stále větší množství renomovaných vědců je přesvědčeno, že na katastrofálním běsnění přírodních živlů se podílejí právě globální změny klimatu. Je nejvyšší čas začít globálně omezovat příčiny oteplování atmosféry, což stávající celosvětové mocensko-politi cké struktury prakticky neumožňují efektivně realizovat. Jedna z možných cest k vytvoření organizace globálních mocensko-politi ckých struktur, které budou schopné realizovat nejen efektivní boj proti oteplování atmosféry, je popsána v  předcházejícím článku: "Prognóza budoucnosti lidstva".
Vzhledem k dosažené úrovni poznání vědy a techniky je dále neúnosné v chaoticky se vyvíjejícím světě předpovídat budoucnost podobně jako se předpovídá počasí. Je nejvyšší čas vytvořit globální organizaci, která bude mít předpoklady a podmínky pro systematické a cílevědomé plánování budoucnosti lidstva v celosvětovém měřítku.