Prakticky všechny sociální sítě, včetně všech nejoblíbenějších, jako je Facebook, Youtube nebo Whatsapp, jsou soukromé organizace. Sociální sítě, stejně jako všechny soukromé organizace, především vydělávají peníze a zisk je jejich hlavním cílem. Problematice objektivity zpráv sociálních sítí se systematicky věnuje autorka knihy Průmysl lží Alexandra Alvarová.
„Je to v podstatě nový druh distribuce informací, kdy hlavní distribuční iniciativu převzaly soukromé online platformy. Mysleli jsme si, že je to v pořádku. Že vlastně sociální sítě jsou jakési platformy, na kterých se uskutečňuje nová demokratizace výměny informací. A ve skutečnosti jsme přehlédli fakt, že jsou to platformy, které především vydělávají peníze,“ míní Alvarová.
Jako problém vnímá především to, že cílem sociální sítě je udržet si uživatele co nejdéle.
„To je ten nejnebezpečnější faktor. Oni nám nedistribuují informace, které jako občané potřebujeme, což dřív dělali novináři, stát, média nebo společenské organizace. Oni nám distribuují informace, které se nám líbí. To je z hlediska organizace lidské společnosti naprosto fatální chyba. V momentě, kdy začneme konzumovat pouze informace, které se nám líbí, a ne ty, které potřebujeme, tak se vlastně propadáme stále hlouběji do světa, ve kterém je našim relativně omezeným rozhledům dobře,“ varuje Alvarová.
Oponenti Alvarové často namítají: „Je to přirozené a člověk to dělal vždycky. Rádi sdílíme věci, které vyhovují našemu pohledu na svět. To byste museli předělat lidi a ne sociální sítě,“
Oponenti nesouhlasí ani s tím, že by legislativa zcela zaspala dobu: „Sociální sítě, stejně jako provozovatelé internetových služeb fungují v nějakém právním rámci. Musí splňovat nároky různých zákonů – nesmí třeba šířit ilegální obsah a podobné záležitosti. Pokud je někdo na to upozorní, musí to smazat. Není to tak, že by tady bylo nějaké vakuum, ve kterém se nafoukly obří bubliny sociálních sítí, a všichni to zjistili až teď a v hrůze se dívají na to, co tady vzniklo.“
„Twitter se tohle dvojí dilema na pomezí toho, jestli se bavíme o svobodě slova, nebo naopak o svobodě v té dané společnosti, snaží už nějakou dobu řešit. Chybí mu ale v tomto smyslu nějaký koherentní zákonný rámec, který by říkal, co je ještě v pořádku a co už ne,“ míní Jiří Svoboda, redaktor serveru CzechCrunch.
A zdůrazňuje, že dnes zákon v podstatě říká, že sociální sítě nemají zodpovědnost za obsah, který uživatelé sdílejí.
Faktem je, že problém líbivých informací sociálních sítí by přestal existovat v případě, kdyby sociální sítě nemusely vydělávat peníze a zisk přestal být jejich hlavním cílem. Ideální bude, když sociální sítě budou sloužit všem jako neziskové organizace. Toto ideální řešení není bohužel možné v současném politickém uspořádání světa uskutečnit. Současný svět je sice již po všech stránkách globálně materiálně propojený, ale v současnosti mají na vývoj politického uspořádání lidstva rozhodující vliv nadnárodní korporace a sociální sítě jsou nadnárodními korporacemi se vším všudy.
Uvádět do souvislostí problém objektivity informací sociálních sítí a problém vývoje politického uspořádání lidstva se může někomu jevit jako nelogické, ale skutečností je, že pro optimální vývoj politického uspořádání lidstva má objektivita přenášených informací mimořádně velký význam.
Z výše uvedeného vyplývá, že stávající politické uspořádání lidstva neumožňuje úspěšně řešit problém líbivých informací sociálních sítí. Současné politické uspořádání světa dále hlavně neumožňuje úspěšně řešit především následující závažné globální problémy lidstva:
K tomu je třeba dodat, že uvedené globální problémy lidstva bude možné úspěšně řešit nejdříve potom, až evoluce politického uspořádání lidstva dosáhne stavu, kdy vývoj lidstva bude globálně plánován, koordinován a realizován demokraticky volenou světovládou. Smutnou skutečností je, že se tohoto stavu politického uspořádání nemusí lidstvo dočkat, protože před dosažením tohoto stavu přestane existovat. Konec existence lidstva může nastat například proto, že se neustále zdokonalují jaderné zbraně, přičemž není vyloučena možnost vzniku světové války s použitím jaderných zbraní.
Současný stav lidstva
Mnoho lidí na planetě neumí číst a psát, má hlad a značná část těchto lidí umírá neléčenými nemocemi nebo v nesmyslně vedených válkách. Velká většina těchto lidí nemá ani představu o tom, že to není spravedlivé, že kvalita jejich života by se měla zvýšit. “Svět patří se vším všudy všem lidem rovným dílem.” To by určitě mělo být napsáno v základní listině lidských práv a svobod. Názor, že kvalitu státu určuje míra zdraví a vzdělání jeho občanů a všechny další ukazatele jeho kvality jsou druhotné, by mělo uznávat celé lidstvo.
Nůžky mezi nejbohatšími lidmi a zbytkem lidstva se dále rozevírají. Čtyři pětiny bohatství (82 procent), vytvořeného loni ve světě, skončilo u jednoho procenta nejbohatších lidí planety. Upozornila na to nezisková organizace Oxfram, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Hrstka miliardářů čím dál rychleji bohatne a ovládá čím dál více světového bohatství.
Uvedená malá skupina bohatých miliardářů bývá obvykle označována jako globální elita.
Globální elita především ovlivňuje lidstvo tak, aby se trvale zachovávaly poměry, v nichž bude přetrvávat její privilegované postavení ve společnosti, které jí umožňuje v neomezené míře užívat všechno, co lidstvo vyprodukuje. Jinak řečeno: Globální elita v prvé řadě dbá na to, aby se globálně zachovávala stávající vysoká a ostrá mocenskopolitická pyramida, v níž je tato elita v nejvyšší vrstvě. Politici, kteří zdánlivě oficiálně vládnou lidstvu, jsou ve skutečnosti v područí globální elity, takže nejsou v nejvyšší vrstvě stávající mocenskopolitické pyramidy lidstva.
Značnou část příjmů získává globální elita z financování výzkumu, vývoje a výroby nových zbraní. Výzkum, vývoj a výroba zbraní, vojenské základny, vojenskoprůmyslové komplexy atd. jsou v podstatě hračky globální elity. Hra s uvedenými hračkami vynáší globální elitě astronomické příjmy, přičemž je této elitě zcela lhostejné, kolik lidí v její hře zahyne a kolik se přitom zničí materiálních hodnot.
Válka vedená podle pravidel dohodnutých v Ženevských úmluvách? Takovou válku zatím bohužel vnímá většina lidí podobně jako sportovní utkání, ale válka je především velké zlo, jehož podstata spočívá v maření lidských životů a ničení vytvořených hodnot. V případě, kdy by se práce a energie vynakládaná na přípravu a vedení válek na celém světě věnovala na rozvoj zaostalých států světa, přestaly by v těchto státech existovat hlad a bída.
Skuteční vládci lidstva, tj. globální elita, ovlivňuje média tak, aby si lidé neuvědomovali, v jak nespravedlivém a nesvobodném světě žijí. Především prostřednictvím médií je zaměstnávána mysl lidí (čímkoliv) natolik, že lidé nemají čas uvažovat o tom, kdo a jak ovládá svět ke svému prospěchu.
Jinak řečeno: Velká část toho, co zveřejňují média především o mezinárodní politice, zejména humbuk kolem probíhajících voleb, vedených válek apod., má v podstatě jenom jeden účel, a to odvádět pozornost od existence skutečného vládce lidstva, kterým je globální elita.
S nepříliš velkou mírou nadsázky se dá říci, že lidé v globální elitě patří mezi řádné občany, kteří dodržují všechny zákony. Peníze si však vydělávají způsoby, které jsou často odsouzeníhodné. Peněz mají tolik, že se jim zatím nikde neodvážili přistřihnout křídla nějakým zákonem, zatím se nikde nic v tomto směru nerealizovalo. V druhé vrstvě stávající mocenskopolitické pyramidy lidstva jsou politici.
Vrstva politické scény je všeobecně vnímána jako vrstva nejzajímavější, hodně lidí vývoj a změny této vrstvy globální politické pyramidy sleduje. K uvedenému je třeba dodat, že nejvyšší vrstva současné politické pyramidy lidstva už mnoho let působí organizovaně v rámci jednotných pravidel (95% globalizace), tj. velká síla zájmové skupiny spojené vztahy protkanými tradicemi, druhá vrstva (cca 70%).
Dál to není nutné odhadovat. Připomenout je možné lidi vědy (cca 90%). Uváděná procenta jsou vyjádřením odhadu míry globalizace příslušné specializace.
Budoucnost politického uspořádání lidstva
Politickou organizaci ovládající svět ve tvaru vysoké a ostré pyramidy, je třeba změnit tak, aby dostala podobu zaoblené ploché hromádky písku, přičemž bude nutné změnit pořadí, v jakém budou nad sebou jednotlivé vrstvy politické organizace správy světa. V nejvyšší vrstvě musí být demokraticky volení politici.
Okolnosti příznivé žádoucí změně mocenskopolitické organizace ovládající svět:
1. Asi 1/3 lidí na světě má možnost spolu prakticky kdykoliv komunikovat s velkou mírou spolehlivosti a přesnosti přenášených informací. Množství těchto lidí se rychle zvětšuje.
2. Migrace obyvatelstva rok od roku narůstá. Narodit se v jedné zemi, ve druhé studovat, do třetí se přestěhovat za prací a do čtvrté za účelem dožití v důchodu, je v současnosti už normální.
3. Především mladí lidé v rámci internetových sociálních sítí začínají hromadně mezinárodně komunikovat.
4. Na mezinárodní jazykovou gramotnost se klade skoro všude stále větší důraz.
5. V současnosti se umí cca 2 % lidí bezprostředně domluvit v rámci cca 2/3 světa.
6. Kvalita automatického překladu psaného i mluveného slova se soustavně zdokonaluje.
7. Možnost cestovat se usnadňuje.
8. Množství, kvalita a rozmanitost celosvětově používaných komunikačních prostředků roste.
9. Úroveň vzdělání, vědy, výzkumu i vývoje se zvyšuje stále větším tempem v technicky vyspělé části světa.
10. Stejným tempem, kterým se vyvíjí úroveň výroby a spotřeby vyspělé časti světa, se zvětšuje rozdíl v kvalitě života lidí v jeho vyspělé a zaostalé části.
Okolnosti nepříznivé změně mocenskopolitické organizace ovládající svět:
1. Schopnosti z globálního hlediska lokálních politiků používat velmi dovedně demagogii pro realizaci jejich zájmů mají mimořádně vysokou úroveň.
2. Vyžaduje mnohem větší práci a úsilí něco spojit, složit, sestavit nebo vytvořit, než něco rozbít, zničit nebo rozložit.
3. Setrvačnost stereotypů jednání, postupů a postojů.
4. Tradice jsou jednoznačně nepříznivou položkou. Zůstávat u tradičně zaběhnutých schémat důsledně není možné v žádné době, v současnosti je to ve většině případů postoj, který může být označen slovem “zhoubný”.
5. Největším mínusem je ta nejvyšší vrstva stávající mocenskopolitické pyramidy. Tento mínus předčí všechny již uvedené, i ty mínusy, které by měly následovat a které už uvedeny nejsou, protože jsou v porovnání s tím posledním zanedbatelné. Moc globální elity je opravdu veliká a málokdo si to uvědomuje.
Politické uspořádání lidstva se od počátku jeho vzniku vyvíjelo samovolně, nekoordinovaně, neřízeně. To se v poslední době postupně začíná měnit v závislosti na zrychlujícím se vývoji vědy a techniky.
Drtivá většina politiků na celém světě považuje za samozřejmost, že se vlády všech států buď připravují na válku nebo vedou válku. Je nejvyšší čas tuto skutečnost změnit!
Vzorem k řešení problému nastolení demokratické světovlády a tím trvalého míru na celé planetě může být Evropská unie. Evropská unie vznikla především se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy v Evropě, která vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce1950 začalo hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo především zajistit mezi spojenými státy trvalý mír. Zakládajících států bylo šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Podle vzoru Evropské unie může být k řešení problému nastolení demokratické světovlády využito již osvědčené formy politického spojení států, kterým je federace.
Uskutečnit spojení všech států světa v Globální federaci s jednou globální vládou nebude snadné, ale určitě bude stát za námahu s tím spojenou. Především trvalý mír na celé planetě je cíl, který za to stojí. Nastolení Globální federace lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany a hnutí ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto pokrokové politické strany a hnutí ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy.
Pozn.: Ti lidé, kteří brojí proti EU, usilují o vystoupení z EU a pod., zapomínají na to, že v oblasti míru a stability žijí právě díky existenci EU.
Globální demokratická vláda lidstva je nezbytná především z následujících důvodů:
– Lidstvo není oficiálně centrálně globálně řízeno, a proto jeho existenci ohrožuje stále větší množství různých krizí, přičemž intenzita i četnost těchto krizí narůstá v přímé úměrnosti s rozvojem vědy a techniky. Faktem je, že materiálně-technická základna lidstva se zdokonaluje stále se zrychlujícím tempem. Pokrok ve vědě a technice kráčí mílovými kroky. Naproti tomu stagnuje vývoj politického uspořádání lidstva.
– Sortiment všeho, co lidi ve vyspělých státech světa potřebují k uspokojování svých potřeb, stále roste, přičemž téměř stagnuje pokrok v politickém uspořádání lidstva. Jinak řečeno: „Bouřlivý rozvoj vědy a techniky se dostává do stále většího rozporu s tradicemi svázaným prováděním praktické politiky, především mezinárodní.” Obrazně řečeno: Podle sdělovacích prostředků řídí lidstvo na politické scéně dav vrcholových politiků jednotlivých států, ve kterém se čas od času větší nebo menší část davu dohodne na vykřikování víceméně nejasného hesla, kterým se potom tato část davu více či méně řídí, což má ve svém důsledku zhoubný vliv na současnost i budoucnost. S malou mírou nadsázky je možné označit stávající způsob správy světa jako téměř dokonalý chaos v současné společnosti i v očekávané budoucnosti naší civilizace.
Základní výhody nastolení demokratické světovlády:
1. Demokraticky volená světovláda bude v souladu s vůlí lidstva plánovat a realizovat budoucnost lidstva ve všech oblastech života společnosti. Ve šech oblastech života společnosti přestanou vznikat krize, které v současnosti nepříznivě ovlivňují životy všech lidí na planetě.
2. Konflikty, které budou vznikat mezi státy, bude demokratická světovláda řešit výhradně mírovou cestou bez použití zbraní.
3. Trvalý mír na celé planetě umožní ve všech státech světa ukončit vývoj a výrobu nových zbraní. Náklady, které se tím ušetří, bude možné použít na urychlení vývoje zaostalých států světa.
Příklady globálních zákonů
Zákon o sjednocení světového času:
Jako první globální zákon by bylo vhodné z hlediska symboliky převratné kvalitativní změny, kterou by vznik centrální mocenskopolitické organizace správy lidstva rozhodně byl, vypracovat, předložit, projednat a schválit zákon o sjednocení světového času, a to proto, že by se jednalo o velmi jednoduchý zákon, který by významným způsobem zvýšil efektivitu práce v řadě činností, kterými se lidé na celém světě zabývají.
Znění zákona: V čase 00.00 hod. 1.1. 2030 středoevropského času si všichni lidé na celém světě nařídí čas na svých hodinkách, mobilních telefonech a všech dalších časoměrných přístrojích na hodnotu 00.00 hod., čímž přestane platit rozdělení světa do 24 časových pásem a všichni lidé na celém světě se začnou řídit celosvětovým sjednoceným časem.
Pozn.: Přechod na celosvětový sjednocený čas bude samozřejmě nutné technicky připravit, tj. např. určit předem v kolik hodin bude začínat pracovní doba v jednotlivých státech, ve kterých hodinách budou mít otevřeno obchody, bude nutné připravit, tj. napsat a vydat nové jízdní řády pro všechny dopravní prostředky atd. Argumentovat proti sjednocení světového času např. tradicí a zvykem lidí vstávat v tzv. “ranních hodinách” tj. mezi 5. a 9. hod. je možné, ale je velmi pravděpodobné, že si lidé rychle zvyknou a budou považovat za samozřejmé, že u nich jsou “ranní hodiny” např. mezi 17. a 21. hod.
Zákon o zákazu bankovního a obchodního tajemství:
Živnou půdou pro organizátory korupce a podvodů je utajování toků peněz ve všech oblastech národního i mezinárodního hospodářství. Míra podvodů a korupce je přímo úměrná míře utajení toho, kdo, kdy, od koho a kolik peněz a za co dává nebo bere. Skutečná cena, tj. hodnota veškerého zboží apod., které si obchodníci a další lidé pomocí peněz směňují, je určována v tržním hospodářství tržními mechanismy s tím větší chybou, čím více se tolerují podvody a korupce ve všech oblastech života společnosti.
Podstata znění zákona: Veškeré informace o tom, kdo, kdy, od koho, kolik peněz a za co dostává nebo dává, tj. jaké jsou finanční toky peněz ve všech finančních, obchodních i výrobních organizacích státních i soukromých, budou zveřejňovány na příslušných internetových stránkách, které budou mít povinnost všechny uvedené organizace soustavně aktualizovat, přičemž zveřejňování všech peněžních transakcí (toků peněz-penězovodů) bude povinné pro každou z uvedených organizací, jejíž roční obrat překročí zákonem stanovený minimální limit. Porušování tohoto zákona bude přísně trestáno.
Zákon o nahrazení všech jedinečných měn jednotnou světovou měnou:
Podstata uvedeného zákona je zřejmá z jeho názvu. Rozmanitost měn na celém světě usnadňuje organizátorům podvodů a korupce beztrestně páchat jejich odsouzeníhodnou činnost. Dovedete si představit, kolik zbytečné práce odpadne ve všech peněžních ústavech až přestanou existovat všechny směnárny atd., když na celém světě budou mít všichni lidé v peněženkách stejné barevné papírky? Dovedete si představit, jak se usnadní a zmenší objem práce všech spekulantů na burzách, všech ekonomů, plánovačů, statistiků, prognostiků a lidí pracujících v podobných profesích?
Zákon o zestátnění veškerého bankovnictví:
Podstata uvedeného zákona je zřejmá z jeho názvu. Vyvlastněné organizace budou majetkem států a budou nadále sloužit všem jako neziskové organizace.
Nařízení ministerstva školství:
Ve výuce na všech školách ve všech státech světa bude vyučován společný jazyk, například Esperanto.
Ve výuce na školách budou studenti seznamováni s Teorií vševývoje – http://miloslav7.blogspot.com/…tml
Zákon o pracovní době:
Pracovní týden bude mít 4 po sobě následující pracovní dny, pondělí, úterý, středa a čtvrtek, po kterých budou následovat 3 dny volna, pátek, sobota, neděle. (Uvedený zákon o pracovní době zvýší fond pracovních míst o pětinu.)
Příklady uvedených globálních zákonů jsou vybrány s ohledem na to, že už v naší současnosti i někteří hodně bohatí rozumní lidé přestávají spatřovat smysl života v hromadění majetku a užívání hmotných statků a ojedinělí ekonomové už přestávají respektovat kult růstu ukazatele HDP (hrubého domácího produktu), který má být docílen pokud možno v co největší míře, aby se příslušné ekonomiky jednotlivých států konsolidovaly směrem do neustále rostoucího blahobytu, který je zatím většinově považován za úspěch v životě jednotlivců i celých lidských společenství.
Miloslav Dědek
